Kozy se také jedí.
„Ty jsi prase!“ „Jak to můžeš udělat?“ „To bych do huby nevzala!“To slýchám převážně od lidí s nadváhou, kteří si neumí představit víkend bez vepřového a kozí mléko cedí nejlépe přes prase.
Nikdo z nás to nedělá rád. Ale jdete snad rádi zabít králíka nebo kuře? K pašíkovi si také každý vypěstuje vztah než ho vykrmí. Můžeme si tedy dál hrát na to, že zvířata nezabíjíme, že si jen kupujeme maso v obchodě. A nebo se čelem postavit tomu, že nejsme býložravci a s úctou a pokorou, zabít zvíře sami. Ono to totiž vůbec neznamená, že jste nějací hrubijáni a trpíte nenávistí ke zvířatům. Naopak můžete vše provést tak, že zvíře netrpí a vy jste mu vděční i za tu poslední službu.
Koza není pes. Je to užitkové zvíře, které aby mělo mléko, musí mít kůzlata. Všechna se prostě při nejlepší vůli nemohou stát chovnými zvířaty nebo domácími mazlíčky. Pokud chceme chovat kozy, musíme se prostě vyrovnat s tím, že některé skončí na pekáči. Ať už našem nebo cizím. Jsem hrdá na to, že jsme tuto temnou stránku zvládli a dokázali ustát se ctí.
A proto: „Kozy děkujeme Vám. Pomáháte nám vrátit se zase o kousek blíž k přirozenému životu. I když věřte, že zabít každou další z Vás, nebude nikdy jednoduché!“